Článek není míněn coby hanopisný pamflet na prezidenta, spíš taková stvrzující osobní úvaha nad něčím co ve vzduchu visí již několik let. Každý občan přece zná jeho názory na politiku, ekonomiku, ideologii, společnost a vůbec na všechno možné, i to že si plete ústavní funkci se svým vlastním byznysem (přednášky po světě z peněz daňových poplatníků, za které si nestoudně nechává platit) apod. Umění sebeprezentace patřilo vždy k jeho doméně. V této souvislosti se mi vybavil rozhovor ohledně způsobu vyjadřování zájmů české republiky, v kterém si jakýsi zaměstnanec ministerstva zahraničí povzdychl nad tím, že tu jen pan Klaus má jasný zřetelný názor prezentující navenek a nikdo další.
Nicméně bych se rád pozastavil spíše nad vlivem jeho osobnosti, jeho myšlenek na budoucnost. Sám se považuje za státníka a pravý státník po svém odchodu krom jiného za sebou zanechává nesmazatelnou stopu. O to s pečlivostí usiluje od počátku své kariéry (viz kniha: Jiří Pehe “ Klaus“ , formou analytických politicko – právních postřehů zasazených do kontextu vývoje ČR s psychologickou dimenzi osobnosti VK). Ostatně Pehe jako jeden z mála poukazuje veřejně na nešvary již od devadesátých let a například pravidelně komentuje důsledky kroků osoby VK jako politika.
Cítím jakési obavy spíše z výchovy další generace adorujícího či přinejmenším obdivujícího osobu VK. Nemůžeme si myslet, že po jeho fyzickém odchodu z funkce jako mávnutím proutku zmizí ona „zastydlá“ konzervativně libertariánská rétorika, kterou je na všech úrovních společnost stále prosycena. Pochodeň dále ponesou mladí, což o to, nic proti tomu, když tomu věří. Spíš jde o to, že ti mladí (někteří arogantní a agresivní novináři, podnikatelé a jiní loajalisté působící ve vládě Nečase, v hnutí Mladá pravice či bankovním sektoru nebo u soudů) se tak chovají, protože cítí oporu v nejvyšším bodě politického systému a tím i pomyslnou převahu nad ostatními.
Včera po otevření sborníku textů k Dvousetletému úmrtí Immanuela Kanta vydanou CEPem, mě trochu udivilo, že komentář předmluvy opatřil VK. Spíš bych čekal, že předmluvu k jednomu z největších filozofů opatří filozof. Krom shrnutí pár slovy o tom, co se dále dočteme a od koho, obsahuje chvalozpěv, že vůbec něco takového u nás vyšlo, protože to byl Cep, kdo uspořádal seminář. Poslední odstavec je ale zajímavým dokladem, jak „vychovávat“ mladou generaci k evropskému skepticismu. „Vliv Kanta trvá dodnes […] Otázka, zda Kanta lze vykládat jako filozofického předchůdce nebo dokonce zvěstovatele Evropské unie, je závažná a diskutuje se i na zahraničních konferencích. Náš filozofický sborník ukazuje, že existuje i jiné, přesvědčivější pohledy na Kanta, než skrze brýle evropského federalismu. Přeji příjemné čtení, inspiraci a poučení“.
Čtení to inspirující a poučné určitě je. O tom, že Kant je zvěstovatel EU píše z celé knihy jenom VK v úvodu. Co míní tím „přesvědčivější pohled na Kanta než ten euro-federalistický“ není ze sborníku úplně patrné. Faktem ale je, že Kant napsal spis „K věčnému míru“ na konci 18.století, kde rozmýšlí nad státními útvary federativně uspořádanými, opatřeny právními smlouvami zamezující válkám, zabezpečující rovnováhu a tím i jejich prosperitu. Mimochodem tento spis četl a vlastnil ve své soukromé knihovně prezident Wilson, strůjce Společnosti Národů ve dvacátých letech 20.století. Možná toto měl úvodní komentář VK zpochybnit (ovšem neurčitou formulací, jakožto častou praxí jeho různých podobných kritik).
Odchodem největšího dinosaura a mistra mocenských hrátek českého prostoru se oslabí tato pozdně konzervativní nemoderně antievropská nacionalistická rétorika na úrovni státní správy, nicméně na jiných úrovních think-tanků a jiných aktivit pokvete dále a bude záležet na rétorice jiného tábora, zda ji bude moci vzdorovat a případně překřičet. Odchodem se také nejspíš uvolní prostor pro nezávislé publikace k osobě VK a jeho vlivu na český kapitalismus z řad politických filozofů, politických ekonomů, sociologů, právníků či angažovaných publicistů. Máme se zase na co těšit.
Post scriptum: Gorila bude :))