Témata se týkala amnestie, milostí, jmenování soudců, jmenování členů bankovní rady, zahraniční politiky. Amnestie byla přetřásána snad půl hodiny, protože se šířeji debatovalo, zda amnestie z ledna 2013 byla sporná a v jakém rozsahu. Debaty se zúčastnili Z.Roithová, Jan Fischer a J. Bobošíková. Žádný z nich výrazně nepřekvapil a tak účastníci potvdrili své názorové linie.
Příjemným překvapením byla připravenost Z. Roithové, která ukázala, že na sobě v předvolebním období pracuje a své odpovědi sestavovala strukturovaně, v širších souvislostech. Trochu netaktní bylo zpočátku skákání moderátora do její řeči. Postupem času jí umožnil více prostoru. Dával jí tím snad nepřímo najevo, kde je její místo v této volbě? Nevýhodou Roithové je, že působí nenápadně, rétoricky příliš nezaujme posluchače. V této debatě mne přesvědčila, že kvality má nejen morální.
Když v pořadu srovnávali svým rozsahem lednovou amenstii s tou Havlovou z let 1990 (23 tisíc, z toho 15 tis z ČR), která též zvedla vlnu nevole, ještě netušili kolik ve skutečnosti tato poslední amnestie postihne lidí (3.1. se uvádělo číslo kolem 7 tis). Roithová argumentovala, že Havlova amnestie byla amnestií v čase změny režimu, a proto je do jisté míry omluvitelná v takové šíři. Že by tedy Klaus očekával změnu režimu, zaznělo? /možná na ten skutečně demokratičtější – pozn. autora :))/
Bobošíková (dnes podnikatelka) překvapila jen svojí názorovou nekonzistentností. V dobách, kdy moderovala jí vadil střet zájmů. Dnes jí nevadí, že ekonom R. Holman (známý již z časů privatizačních) a v podstatě kamarád VK, seděl ve stejné firmě (Key Investment – ta vytunelovala stovky milionů) jako Jiří Weigl (kancléř prezidenta), a zároveň tentýž Holman byl zvolený do bankovní rady ČNB v letech 2005-2011. To podle Bobošíkové není střet zájmů. O pár minut později zdůraznila, že by bojovala proti korupci ( přinejmenším tedy zvláštní kombinace). Obecně se jinak shodli na korektní k činnosti ČNB. Fischer ještě zmínil, že by jmenoval radu různých ekonomických doktrín, čímž chtěl naznačit, že ta současná je složena pouze z té, kterou zastává VK (a která prosytila celý systém). Bobošíková by rozhodně zůstala při současném systému volby do rady ČNB.
V otázkce soudců jsme se dozvěděli, že máme 3058 soudců. Moravec se podivoval, že přesnější číslo ani jeden z kadnidátů nezná, když prý jeden z problémů soudnictví je mnoho soudců (podle VK). Sympatické na Fischerovi bylo, že by diskutoval včas a dopředu kandidáty na soudce s různými odborníky, vybíral by také z různých názorových táborů a radil by se více se Senátem. Moderátor také nakousl téma soudní samosprávy. Fischerovi by nevadila a diskutoval by o ní.
V evropské otázce Bobošíková nepřekvapila. Vzhledem k jejím obecně známým názorům na EU (doporučuji zhlédnout debatu, jakými argumenty posilovala skepsi proti EU) a tolerování klientelokracie by zřejmě byla pokračováním stávajícího hradního trendu ( ale v sukních a s atraktivnějším obličejem). J. Fischerovi, jenž pracoval dva roky v Londýně pro evropskou politiku, zase vadí polyfonie české zahraniční politiky, vadí mu bruselská hodnotově vyprázdněná politika i přeregulovanost EU. EU je ale, podle něj, dobré dál budovat. Zajímavou poznámku měla Roithová (coby ex-europoslankyně), když poznamenala, že ČR náleží dolní příčky v množství nabalované byrokracie na bruselké projekty směřující do členských zemí. Toby také částečně vysvětlovalo, proč a kde se ztrácejí evropské peníze a proč nečerpáme víc, než bychom mohli.
Debata měla celkově vyšší úroveň, než duel Zeman/ Fischer na Prima Family, kde se atmosféra blížila estrádě a ztrácela na důstojnosti hodné takové události.